Jdi na obsah Jdi na menu
 


Naše vystoupení v Kostelci na Hané

26. 8. 2008

Zpívali jsme v Kostelci na Hané, říjen 2004

 

"Soutěžit? My?", za těmito otázkami se skrývala upřímná skromnost některých členů sboru po tom, co naše sbormistryně projevila na jedné ze zkoušek přání zúčastnit se "soutěže" chrámových sborů v Kostelci na Hané. Po chvíli jsme byli uklidněni: slovo "soutěž" bylo pozměněno na pouhou "přehlídku" sborů a bylo nám řečeno, že přece o nic nejde, vždyť zpíváme z radosti a lásky k našemu Bohu, dobře a nemusíme se bát. Na "přehlídku" nás pozval otec Jan Mach, který v Otrokovicích působil a v současnosti slouží právě v Kostelci na Hané.


Datum přehlídky připadl na neděli 17. října 2004. Odpoledne jsme se tedy sešli, abychom společně několika auty odjeli do Kostelce. Ale to už jsme znali další informaci. Přehlídka se koná při příležitosti oslavy výročí vysvěcení kostela sv. Jakuba v Kostelci na Hané.

Po příjezdu jsme šli přímo do kostela, kde se již scházeli kostelečtí farníci a usedli jsme do lavic. Otec Jan nás po několika úvodních slovech přivítal a seznámil přítomné s programem. Další "konkurenční" sbory nebylo třeba hledat - otce Jana humor, bohudíky, neopustil - kromě nás zde totiž vystupovali jen členové kosteleckého chrámového sboru.

Jako první jsme vyslechli několik skladeb z repertoáru kosteleckého chrámového sboru, s úctou uznali kvalitní hlasový rozsah jeho členů a velmi procítěný zpěv. Za zpěvu mariánské písně si naše sbory vyměnily místa na kůru a po krátkém čtení jsme vystoupili se svým repertoárem i my. Na závěr otec Jan "poručil" svým ovečkám, aby "drapli" každého z nás pod paži a přivedli na faru. Farníci uposlechli hlas svého otce. Přivedli nás do modrého salónku (vážně byl modrý), kde bylo přichystáno dobré pohoštění. Pro každého podle chuti, koláčky, moučníky, čaj, káva, vínko nebo slivovice. Otec se představil novým členům sboru, kteří jej neznali, vyprávěl o životě kostelecké farnosti, o farnostech, které spravuje. Při zmínce o svém "povýšení" na děkana se odvolal na rozhodnutí a slova otce biskupa: "prý mladé koště dobře mete" (však víme, jak skvěle metlo v Otrokovicích). Kostelečtí farníci nás seznámili s historií modrého salónku, v němž zasedal za dob minulých olomoucký církevní koncil. Poutavě vyprávěli o dalších zajímavostech z historie i současnosti života obyvatel Kostelce, i okolí. Vyprávění byla prokládána společným zpěvem a doprovodem na cimbál. Jak jinak - hrál otec Jan, který je znám svou láskou k hudbě a zpěvu. Atmosféra byla opravdu rodinná. Velmi rychle samozřejmě navázaly kontakt obě sbormistryně a následovala důležitá výměna partitur.

V příjemném povídání a zpívaní nám čas rychle ubíhal, v radostné náladě jsme se rozloučili, otec nám udělil požehnání a rozjeli jsme se do svých domovů.

Jsme vděčni za milé pozvání do Kostelce, za srdečnou pohostinnost. Setkání dnešního dne bylo vzájemným obohacením pro každého z nás.

Doufáme, že jsme svým zpěvem vnesli teplo a radost do srdcí těch, kteří jej slyšeli. Děkujeme našim milým: sbormistryni Zdence za celou organizaci a trpělivost s námi při nácviku skladeb, varhanici Lence, Štěpánce Hubáčkové za houslový doprovod, ochotným řidičům, a všem za milé společenství. Ale hlavně Tobě, Pane, za radostné chvíle prožité s Tebou.

                                                                          Naďa Fraisová